Ženský, moc to hrotíte. Je úplně jasný, že když chlap řekne, že jde na jedno, tak na jedno určitě nejde. To je jen taková fráze a troufám si říct, že jí věří jen ty největší naivky. Sorry, jestli to bylo moc upřímný. Víte co, stejně, jako vy máte rády ty vaše dýchánky s ženskejma, kdy řešíte všelijaký blbosti, od barvy laku na nehty, přes naši novou kolegyni až p barvu hovínka vašeho děcka, tak stejně tak potřebujeme i my, chlapi, nějakej oddych. Akorát pak nepřijdeme domů nasraní a hned ve dveřích nezačínáme větou: “Ty Pepo, víš, co mi Jaruna říkala?” Teda aspoň takhle to mám daný já. Co se řekne u stolu, tam to taky zůstane. Však už bylo několik mých přítelkyň naštvaných, že jim prej jako nic neříkám, že s nima nic nesdílím. Ehm, co vám je potom?
My chlapi, když se sejdeme, tak si dáme pivínko, někdy i panáčka na rozjezd. Třeba si zahrajeme šipky, kulečník, a je úplně jasný, že nás ta dlouhonohá servírka nenechá v klidu. Jó, minisukně, to my rádi. Jenže pak se zase vracíme rádi do našich domovů, kde na nás čekáte vy, většinou s nasraným výrazem, jakože “kde jsi zase byl?” A pak se k nám přitulíte, my vám dáme pusu a máme se rádi.
Blog Františka Omáčky 