Napiš vězni!

Nedávno jsem se brouzdal po internetu a narazil jsem na velice zajímavou věc, a sice projekt Napiš vězni, anglicky Write a Prisoner.

Girl Reading a Letter

Nejdřív jsem byl trošku v rozpacích, vážně se mám zajímat o někoho, kdo někoho třeba zabil? Nebo vyloupil banku? Jenže mi to nedalo a začal jsem po tom pátrat trochu víc, a nakonec jsem jeden večer strávil tak, že jsem seděl a pročítal profily vězňů, jednoho po jednom. Bylo to zvláštní. Lidé, kteří na první pohled vypadali tak obyčejně, tak, jako lidé, které běžně potkáváte na ulici, v obchodě, nebo s nimi sdílíte výtah při cestě do práce. A pak se podíváte na jejich profil a vidíte, že tak úplně běžní nejsou. Málokdo z nich píše o tom, jaké to je ve vězení nebo o tom, co provedli. Spíš vážně hledají kamarády, někoho, kdo je vytrhne z jejich rutiny.

Neumím si to představit, to, že budu na jejich místě a budu zavřený. Nedejbože doživotně. Několikrát jsem nad tím přemýšlel a než strávit celý život ve vězení, hodil bych si mašli. Možná, že většina z nich doufá v zázrak. Já bych to nevydržel.

A tak jsem sedl, a napsal dopis jednomu z nich. Nevím, proč mi padl do oka. Uvidíme, jestli odepíše. A co vy, máte nějaké zvláštní koníčky?

V jednoduchosti je síla

Hodně často potkávám ženy, které jsou trochu… jak bych to jen řekl… které jsou trochu PŘÍLIŠ. Někdo by řekl, že mají krásné oblečení a jsou perfektně upravené. No a já jsem asi z jiné planety, však mi to ti mí kamarádi často říkají – mně nepřijdou ani krásné, ani upravené, mně přijdou zmalované, téměř umělé. Představte si svůj ideál krásy. Dříve to byla věstonická Venuše, ale do těch mají dnešní ženy hodně daleko. No a upřímně, ani Venuši bych já doma nechtěl.

Víla

Moc se mi líbí ženy, které jsou přirozeně krásné. Jednu takovou jsem potkal. Bylo to na jedné diskotéce a ona se tam vůbec nehodila. Mezi všemi těmi dámamy na podpatcích byla ve svých balerínkách úplně jiná. Neměla na sobě žádné flitry, dlouhé umělé řasy ani prodloužené vlasy. Ty měla jednoduše zčesané do culíku, mé všímavé oko zbystřilo i to, že pravděpodobně na nich neměla žádnou barvu. Lehký make-up a ten stydlivý pohled mě naprosto okouzlili. Nesměle cucala brčkem ze své láhve coca-colu, později jsem ji viděl s vínem v ruce.

Teď nebo nikdy!

imagesV tu chvíli jsem začal postrádat svoji sebedůvěru a sebejistotu. Začal jsem se klepat a stydět, ale zároveň jsem ji chtěl tak moc oslovit! Nemáš co ztratit, můžeš jenom získat, říkal jsem si. A tak jsem se vydal směrem ke svému objektu. Zrudl jsem, nevěděl co říct, až jsem ze sebe dostal něco v tom smyslu, že jsem krásnější stvoření nikdy neviděl. Plaše se usmála a řekla mi, že jsem moc milý, ale že je šťastně vdaná a doma na ni čeká manžel a dcera. Ó jak jsem v tu chvíli na něj žárlil! Tak jsem jenom odvětil, že je nejšťastnější muž pod sluncem, připil na jejich zdraví a zklamaně odešel. Dodnes ji nemůžu pustit z hlavy.

Dámy, nepřehánějte to s líčením, nám se líbíte přesně takové, jaké jste!

Váš Franta

 

O čem se baví chlapi u piva?

beer

Ženský, moc to hrotíte. Je úplně jasný, že když chlap řekne, že jde na jedno, tak na jedno určitě nejde. To je jen taková fráze a troufám si říct, že jí věří jen ty největší naivky. Sorry, jestli to bylo moc upřímný. Víte co, stejně, jako vy máte rády ty vaše dýchánky s ženskejma, kdy řešíte všelijaký blbosti, od barvy laku na nehty, přes naši novou kolegyni až p barvu hovínka vašeho děcka, tak stejně tak potřebujeme i my, chlapi, nějakej oddych. Akorát pak nepřijdeme domů nasraní a hned ve dveřích nezačínáme větou: “Ty Pepo, víš, co mi Jaruna říkala?” Teda aspoň takhle to mám daný já. Co se řekne u stolu, tam to taky zůstane. Však už bylo několik mých přítelkyň naštvaných, že jim  prej jako nic neříkám, že s nima nic nesdílím. Ehm, co vám je potom?

My chlapi, když se sejdeme, tak si dáme pivínko, někdy i panáčka na rozjezd. Třeba si zahrajeme šipky, kulečník, a je úplně jasný, že nás ta dlouhonohá servírka nenechá v klidu. Jó, minisukně, to my rádi. Jenže pak se zase vracíme rádi do našich domovů, kde na nás čekáte vy, většinou s nasraným výrazem, jakože “kde jsi zase byl?”  A pak se k nám přitulíte, my vám dáme pusu a máme se rádi.

Jak jsem byl za frajera

Uf, pánové, to léto s náma dělá divy, že? Určitě uznáte, že spoře oděné dívky v ulicích si zaslouží náš pohled.

A aby se mi líp vidělo, tak jsem se vydal na koupaliště. Spoře oděné děvy a ženy byly vystavené žhavému slunci… No nebudu se dál rozepisovat, však si to umíte představit. Vždycky, když jdu na koupaliště, tak si lehnu na jedno, stále to stejné místo. Je u plotu, mám z něj skvělý výhled na celé koupaliště, na všechny tři bazény. Taky to není daleko k bufetu, kde krásná barmanka točí výborné pivo. To si tak popíjím a říkám si, že život je krásnej.

No jenže – jednou jsem šel do vody, že si udělám pár temp, trochu si zamachruju a využiju to, jak jsem jako mlaďák chodil do plaveckýho kroužku. Na stojánku jsem se rozhlídl, jestli je ve vodě dst roštěnek, jestli má vůbec cenu tam lízt. Mělo. No a tak jsem skočil prvotřídní šipku, uplaval pod vodou nejmíň sto metrů a když jsem se vynořil, plaval jsem luxusního kraula.

Protože jsem alfasamec, stíhám víc věcí naráz, tak jsem si všimnul, že vedle schůdků sedí tři holky. Luxusní! Dal jsem si záležet o to víc. Když jsem plaval kolem nich, chtěl jsem vyplivnout vodu, jako aby bylo vidět, že fakt makám. Jenže místo vody jsem vyplivnul nasazovací zuby, terý nosím od doby, co jsem měl bouračku na kole. Byl jsem z toho tak ohromenej, že jsem jenom stál a díval se, jak se zuby potápí. I ty holky se zapomněly smát. Když si zase vzpomněly, už jsem bral nohy na ramena…

total

Léto na balkóně

A je to tu, přišly ty dlouho očekávaný letní vedérka na který sem se celou zimu těšil.. Ale člověk vždycky pro to dobrý na to špatný zapomene, že. V prostředcích hromadné dopravy je to velice často k nevydržení, a člověk na ten sluneční svit beztak kouká jen z místnosti, kde je zrovna zavřenej – práce/škola a větrák, pokud ho má, má na plný pecky, jinak by se tam koupal ve vlastním potu.

Takže já když se přes týden odpoledne konečně dostanu ven a mám volno.. jdu domu. Máme malej balkon na kterej sem si pořídil takovýto rozkládací lehátko. Na to lehnu vedle sebe mám opalovák a petku se studenou vodou a děravym víčkem. No a tak si tam sedim a čtu a občas se poleju vodou. je to náhodou velká paráda. Nemám totiž moc rád ty veřejný koupaliště kde je to hlava na hlavě.

bazen Podolí

Podolí

A k tomu jsem ještě přišel na to, že chlapy maj před létem uplně stejný problémy jako ženský.. Jenom je tolik neventylujou veřejně. Sem bílej jak sejra, a asi sem zapomněl přezout zimní pneumatiku, kterou mám kolem břicha.. Ne že by to bylo taak strašný, ale čas od času mě na to upozorní, jakože ve srandě, kámoš: “si se dneska dobře najed, co?” nebo “už zakládáš na pivní pupek?!”

No a tak si radši hovím v soukromí na balkoně a plánuju, jak začnu denně dělat sklapovačky😉 Je mi fajn!

Gaučing

Je to takový druh lenosti, nebo mu mi chlapi říkáme sport pro svou omluvu z lenosti. Já však dávám přednost aktivnímu odpočinku. A do fotříkovských let mám sám ještě pěkně daleko.

Vidět to však můžu u nás. Táta když přijde z práce, hodí tělo na gauč a vydrží tak až do večera. Přesouvá se jen k jídlu a do postele. Můj táta pracuje jako kuchař v jednom lepším hotelu a věřím, že toho má za celý den dost. Ale tohle mi přijde fakt, jako zbytečné ztrácení času. No ne? Ležet celé odpoledne na gauči, mačkat knoflíky na ovladači a bavit se u těch břeček, co lezou z ní lezou ven. Kdyby měl aspoň zájem o komp, to bych mu mohl ukázat, jak příjemně se dá čas trávit i jinak. Ale to né. Tak asi ví proč.

Tak já neříkám, že si rád nezalenoším, taky se občas válím na posteli, ale dlouho to nevydržím. Musím si pak alespoň číst. Musím trošku omezovat závislost na hrách a PC. Jsem se rozhodl.🙂

triko_u7

Ono možná by se o gaučingu jako sportu mluvit dalo:

  • Natahujete se pro ovladač
  • Natahujete se pro pivo
  • Protahujete si proleželé tělo
  • Štelujete se do té správné polohy a otáčíte se na druhý bok

To je pohybu, že?🙂

 

 

 

Tramvaj

Pořád nemám auto a asi ho ani hned tak mít nebudu. Nu, takže zatím jsem odkázanej na veřejnou hromadnou dopravu. Takhle po ránu si vždycky v tramvaji vzpomínám na povídku Šimka a Grosmanna: Moje první jízda tramvají. Nu znáte to. Slavná příhoda, kdy se na hrdinu osočí stará paní, že ji nepustí sednou a on odpoví, že přece nesedí, ale stojí a to na jedné noze a ještě ne na své. Nu, tak na to vzpomínám namáčknutej na zadní dveře v tramvaji. Některé z jízd jsou docela zážitek a vhled do české společnosti. Vůbec se nedivím, že Š + G se zde také inspirovali k ilustrování jedné z možných českých povah.

Asi jeden z největších zážitků, který jsem v tramvaji měl, byl někdy před třemi lety. Zrovna jsem měl moment četby seriózní literatury a tak jsem i při jízdě pro čítal jednu knihu od Havla. Stojím a čtu. Kousek ode mně stála pěkná ženská s takovými těmi copánky – rasta myslím se tomu říká. Pěkná byla. A taky černá. Pěkná Černoška v český tramvaji.

A pak přistoupil chlápek, běloch, spíše odpornej na pohled a trochu divnej hned od počátku. Nejdřív si tak nějak mumlal pro sebe a pak začal tu dívku tahat za copánky a křičet nechutný rasistický hesla. A nikdo se neozval. Nikdo. Tak za ním jdu a tím Havlem ho přetáhnu přes hlavu a řeknu mu: Hele, chlape, takhle se k ženský nechovej. Hele, jsi docela vtipnej, ale radši už nic. Vždyť se ti tu každej směje. Jsi fakt směšnej s tvýma zastaralýma rasistickýma kecama.

A on k mýmu vlastnímu překvapení skutečně z tramvaje zdrhnul.

Ten den jsem se fakt cítil dobře.